Postřižiny aneb chemoterapie mě dolů nedostane

Nikdy nezapomenu na sestřičku při nabídce léčebnýho menu: "Některým ženám zůstane až padesát procent vlasů." povídala vesele sestřička. "Sakra, tak to jste mi to teda neprodala. To neberu." Povídám ještě veseleji já

"No ale, já myslím jako všechny vlasy i chlupy." Přidává sestřička. "No tak s tím jste měla začít! To beru! To zní skvěle." Chechtám se já. Ač můj nádor byl vlastně jenom takovým nádorkem stejně mi byla nabídnuta plná paleta léčby. A já věděla jedno, než mi vlasy začnou vypadávat, ostříhám si je sama!

Jasně vypadaný vlasy nejsou tím nejdůležitějším vedlejším účinkem chemoterapie a vlastně je to jenom dočasný, ale prostě je tam to ale. Jedna z věcí je asi to, že tím vypadáním vlasů se z člověka stane ten obrázek "chuděry na chemošce." Jelikož se za chuděru nepovažuju, rozhodla jsem se vzít všci do svejch rukou a udělat si z toho zábavu. Tohle je totiž asi jedinej z vedlejších účinků, který můžu ovlivnit. Ten počet bílejch krvinek a červenejch krvinek a modrejch krvinek se holt ovlivňuje mnohem hůř.

Okamžitě jsem začala přemejšlet nad změnou makeupu a nakoupením novech náučnic a jak děsně moc je teď každej uvidí a taky nad tím jaký paruky si pořídit. Vlastně se ze mě stalo moje pětiletý já s předstírající, že ten šátek na hlavě jsou moje vlasy, jen ty boty na podpatku už jsou fakticky moje. Nekecám!

Paruky tak to byla kapitola sama pro sebe. Tchýně vytáhla svoji přes dvacet let starou paruku a mě naprosot šokovalo to, že i u paruk se měnily účesy. No Amík a jeho táta z ní byli vodvařený, prej jim sekne a mají konečně vlasy. Já si pořídila naprosot parádní až na tu bílou barvu, ale líbí se mi stejně ač Amík mumlá něco o bělovlasý babičce. No pak jsem si pro jistotu ještě pořídila jednu černou a jednu růžovou a taky blonďatou, sakra já jsem se rozjela.

Amík si přečetl, že by pro mě bylo dobrý, abych měla taky paruku, která by co nejvíc připomínala moje vlastní vlasy. No a tím začalo naše dobrodružství za zavřený dveře židovský ortodoxní komunity nedaleko našeho domu. Ortodoxní Židovky si po svatbě zakrývají vlasy, některé nosí šátky, ale většinou nosí paruky. To ale nejsou jen tak ledajaké paruky, to jsou parádní paruky, z lidskejch vlasů dělaný. Tak jsme se octili s Amíkem a mojí mámou před obchodem, do kterýho se muselo zazvonit, aby nás vpusitli dovnitř. Po schodech nahoru a za dveřma..království paruk. "Tamhle vzadu jsou paruky z brazilskejch vlasů. Ty jsou levný. Tady uporstřed máme asijské a támhle, támhle jsou evropský, ty nejlepší. Podívejte evrpský panenský, ty nebyly barvený nebo odbarvený. To je panečku kvalitka." Povídá pan prodávající. Po podívání se na decentně schovaný cenovky mění Amík názor a prej to nebude tak špatný mě vídat s růžovejma vlasama. Konečně je to jenom dočasný a těch 1700 dolarů se dá určitě utratit i jinak. Moje řeč. Ze zvědavosti jsme zabrousili ještě do dvou obchodů a pak jsme se rozhodli pro čepici. Ona ta sleva paruky za 800 není špatná, ale podle mě by museli s cenou jít ještě mnohem níž.

Postřižiny jsou tady. Dva tejdny s chemoškou a já se rozhodla, že jdem do toho. Stříhání jsme se rozhodli pojmout jako super cool fotošůt. Já se jenom děsně bála jak to vezme mini chlapík. Tak nerada bych způsobila jeho jemný dušičce nějakou tu újmu, kterou by si pak nesl sebou po zbytek života, chuděra naše malá. Tak nějak jsem si to celý představovala jako tu scénku z G.I.Jane, jak si tak tou mašinkou jede a vlasy jí padají, děsně efektní.

No naše mašinka zjevně neměla sílu hollywůdu a tak to všechno trvalo mnohem dýl. Naše chuďátko malinký bylo přinesený od svýho milýho kreslenýho seriálu, kam bylo usazný, aby dalo na chvilku pokoj. Pokud jsem mu způsobila šrám na dušince, tak kvůli vlasům to nebylo, ale je možný, že si bude pamatovat to, že nedokoukal Zvědavýho George.

Moje hlava je lehká, krásná a parádní a jak je jendoduchý se mejt. A teda údržba, tak ta je naprosto bezchybná, dokonce bych se ani mejt nemusela, teda kdybych byla čuně. Jo a ranní sprcha, tak ta se zkrátila, ne, Amík si nelibuje, protože co jsem zkrátila na vlasech, prodlužuju na makeupu, tak ten ksicht je přeci jen vidět víc, teď jak mám ty krátký vlasy.

P.S. Na to opadání chlupů na nohou, tak na to pořád ještě čekám!