Když se na chvilku zastaví dech
Co jsem udělala? Šla jsem na internet. Největší blbost co může člověk udělat? Asi jo. Po chvilce vyklidnění jsem šla za Amíkem. Zastavil se mu dech.
Amíkova noční můra? Amíkova máma prodělala před 23 lety rakovinu prsu s následnou mastektomií. Noční můra, hadr, takový to prožití vašeho nejhoršího strachu a noční můry v jednom. Amíkovi bylo tehdy 12 let.
Internet mi nestačil a tak jsem se objednala k doktorovi. Vždyť proč se dohadovat, když se to dá všechno zjistit.
Za tejden po nálezu jsem byla s Amíkem a jeho mámou v nemocnici na vyštřeních. Mám štěstí, Amíkova sestra, moje švagrová je doktorka v jedný rakovinový nemocnici v NYC.
Klasicky jako ve všech americkejch nemocnicích jsem si musela nejdřív zjistit, jestli berou moje pojištění. Ano, berou jenže jsem si musela aktivovat "Cancer resource services." Uf, už jenom z toho slova "cancer" se mi dělalo špatně.
Po aktivaci a návštěvě finančního oddělení v nemocnici jsem dostala asi tak 30 stránek formulářů na vyplnění. Otázka na straně 28 mě opravdu pobavila: "Ne, alzheimera nemám, kdybych měla, myslím, že bych touhle dobou zapomněla co vyplňuju." Kolem mě plynula konverzace "poslední radiace," "moje chemoterapie," všechno to jen stupňovalo naši nervozitu.
První vyšetření: "Vypadá to dobře. Bulka se hýbe, je malá a pravidelná." Mírně nás uklidnila doktorka. Amíkovi úlevou vytryskly slzy. "Zdá se mi to, jako papiloderma, nezhoubný nádor, ale pro jistotu vás pošlu na mamogram a ultrazvuk. Ale riziko je minimální. Jste mladá, nemáte historii, jste zdravá."
Drhý vyšetření: O patro výš, převlečená do apartního nemocničního pruhovanýho, růžovýho andělíčka sedím s plno jinejma ženskejma. Čekám, knížku mám. Amík sedí v jiný čekárně, sedí a čeká, jeho máma taky. Mamogram. Malý prsa jsou zjevně nevýhodou, mašinu musím obejmout a stejně to sotva dám.
Druhý vyšetření: stejný patro, čekárna o kus dál. Přišla mě povzbudit švagrová. Venku sněží. Ultrazvuk, naposledy jsem byla na ultrazvuku jako těhotná. Pamatuju si to tepání srdce a pohyb malýho červíka. Tentokrát neslyším srdce, to moje co mi bije až v krku totiž slyším jenom já.
"Uvolnilo se nám místo na biopsii." Povídá mi doktorka na ultrazvuku.
Třetí vyšetření: Dávám vědět smeskou Amíkovi. Trochu se bojím, dávají mi lokální anestezii, doktorka mi vysvětluje každej svůj pohyb. Radši se urputně koukám do stropu. Škoda nějakej obraz by se na rozptýlení hodil. "Ta televize co máte za hlavou je opravdu na nic." Souhlasí se mnou smějící se sestra. "Dala jsem vám tam takovej malej čip, značku, aby to bylo možný snadněji najít v případě operace. Nebojte, na letišti pépat nebudete." Uklidňuje mě doktorka. "Výsledky budou možná druhý den, ale spíš až v pondělí."
Čtvrtý vyšetření: Znova mamogram, jen to jedno prso, pravý, s malou značkou a teď i obvazem.
Konečně venku. Amík s tchýní mě objímají. Znova hlavní doktorka. "Podle všeho to vypadá dobře. Samozřejmě konečně všechno budeme vědět až podle biopsie. Ale je to opravdu malý, ani mamogram to nebyl schopnej najít. Spěte klidně."
Úleva? Neuvěřitelná! Ale pořád je tam ten menší červík pochybností. Čekání na výsledky.
Druhej den. Pátek, 16. prosince, v práci mi zvoní telefon. "Máte chvilku?" doktorka z biopsie. "Jasně, určitě." "Bohužel, biopsie ukázala invazivní karcinogenní buňky." Zastavil se mi dech. Jen se mi, mrcha, nechce znova rozeběhnout. Ona pořád mluví a snaží se mě na něco zeptat. Dech, dech, uff, už to jde. Nádech, výdech, přes to stažený hrdlo to moc nejde. "Ano, jsem v pořídku. Ne, nic nepotřebuju." Jenom ať už přestane mluvit, nechci ji dál slyšet.
Volám Amíka: "proč to nikdy nezvedá, když ho tak nutně potřebuju?" Amíkova máma: "Oh, God, Oh God!!!" Jedu k nim. Rychle pryč z kanceláře ještě zamumlám něco o špatnejch výsledcích. Brečím volám mámě: "Pane Bože, bože!!" Ani mi nepřijde vtipný, že obě mají stejnou reakci jen každá v jiným jazyce. Nikdy nezapomenu na jejich hlasy. Stejný, úplně stejný bezdechý reakce.
Je mi špatně jsem v šoku. Nevím nic, jen to, že mám rakovinu. Čekáme na další výsledky, snad v pondělí.
Anna Rathkopf
Co mě nakopává
Dneska ráno rozlámaná po probuzení jsem si v hlavě předříkávala: "Život je hnusnej. Život je nefér." Přemejšlela jsem jak o tý strašný neférovosti napsat článek, jak to dát na papír nebo spíš na blog.
Anna Rathkopf
Když vás chemoška pošle do háje aneb ne vždy se rande vyvede
Ne každý rande se vyvede to je jasný. Zvlášť pak rande dohozený, to je vždycky taková sázka do loterie, buď jo nebo ne, nebo možná jo a za chvilku ne.
Anna Rathkopf
Postřižiny aneb chemoterapie mě dolů nedostane
Nikdy nezapomenu na sestřičku při nabídce léčebnýho menu: "Některým ženám zůstane až padesát procent vlasů." povídala vesele sestřička. "Sakra, tak to jste mi to teda neprodala. To neberu." Povídám ještě veseleji já
Anna Rathkopf
První rande s chemoterapií
V pátek jsem měla svoje první rande s chemoterapií. Jak už to bejvá někdy se rande vydaří a někdy zase ne.
Anna Rathkopf
Před chemoterapií
Než začnou s chemoterapií rádi si vás pořádně proklepnou. Gentika, ultrazvuk srdce, EKG, krev, rozhovor se sestrou, rozhovor s doktorkou. Vážení, "ta váha je jen číslo," povídá mi sestra, měření tlaku, zase krev.
Anna Rathkopf
První návštěva onkologie
Minulej tejden byl ve znamení doktorů, zase. Já, která doktory úplně nesnáší si to teď náramně užívá. Čekárny a čekání, lidi kolem, sterilní prostředí, pláště
Anna Rathkopf
Takhle se operuje nádor v Americe
Minulej tejden byl poměrně pernej. V neděli mi začalo docházet, že se operace blíží a já se začala bát. Jako na vážno se mi z pocitu toho, že mě budou řezat, ale hlavně z celkový anestézie stahoval žaludek. Bála jsem se. Bála jsem
Anna Rathkopf
Třetí týden s rakovinou prsu
Řepa mi leze ušima. Doslova ji nemůžu ani cejtit. Každodenní ranní příděl mi nahání husí kůži. Sebrala jsem odvahu a poprosila o řepovou pauzu.
Anna Rathkopf
Naše nový normálno
Druhej tejden s rakovinou prsu je za náma. Stává se ze mě řepa, nedivila bych se kdyby ze mě příští tejden místo nádoru vytáhli řepu. To máma se rozhodla nás všechny uzdravit džusováním.
Anna Rathkopf
Rakovina je tak ošklivý slovo
V sobotu, 17. prosince sněží, venku je bílo, hraju si s mini chlapíkem ve sněhu. Je jeden den, od tý chvíle co jsem byla diagnostikovaná s rakovinou prsu. Sněží a sněží. Jsem absolutně vyšťavená, to samý Amík, jen mimi chlapík si
Anna Rathkopf
Pesach aneb chtěli nás zabít, přežili jsme, jde se jíst
Před třemi týdny skončil Pesach, jeden z nejdůležitějších židovských svátků. Je to svátek velice důležitý, který se kupodivu neslaví dárkama, ale jídlem. Tak samořejmě je taky o osvobození Židů z egyptského otroctví, ale to jídlo
Anna Rathkopf
Úterní primárky v New York City
Včera u nás v New Yorku proběhly primárky. Stát New York je jeden z jedenácti států USA, který má tzv. uzavřené primárky, což znamená, že volit mohou pouze registrovaní voliči.
- Počet článků 13
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1293x
Další moje psaní se dá najít na www.mamazavodou.blogspot.com